Na podzim roku 1888 šokovala nejen Londýn, ale celou Británii série brutálních vražd, které se staly v londýnské chudinské čtvrti East End. V rozmezí několika málo týdnů – od 31. srpna do 9. listopadu – bylo v temných křivolakých uličkách Whitechapellu zavražděno pět prostitutek. S výjimkou poslední z nich, které bylo teprve pětadvacet let. To všechno byly ženy kolem čtyřicítky a jejich těla byla neuvěřitelným způsobem zohavena.

Policejní vyšetřování nepřinášelo žádoucí výsledky – ostatně není divu, protože kromě stejného „řemesla“ neměly oběti vůbec nic společného a všechny vraždy byly zdánlivě naprosto bez motivu. A tak je pochopitelné, že lidová fantazie si brzy stvořila postavu vraždícího maniaka, kterého nazvala Jack Rozparovač. Patří k ironiím osudu, že tato z nejkrvavějších kapitol v historii kriminalistiky zůstala dodnes zahalena rouškou tajemství. A snad právě proto se od svých prvních momentů až do současnosti stala pouze zdrojem nejrůznějších dohad a hypotéz.

Podle této krvavé historie vznikla řada děl, která se pokoušejí onu dávnou záhadu rozřešit. Převládajícím momentem většiny z nich je hypotéza, že pachatel byl vypátrán, ale pro nitky, které jej spojovaly s nejvyššími kruhy země, nemohl být odhalen.

Autoři filmového příběhu, natočeného podle románu Johna Lloyda a Elvyna Jonese Případ Rozparovač, si vypůjčili snad nejslavnější detektivní dvojici všech dob – Sherlocka Holmese a jeho věrného doktora Watsona. A protože Sherlock Holmes jak známo nikdy neprohrával, je nabíledni, že vyřešil i záhadu Jacka Rozpracovače…