Moje dcera mě každou noc volá a pláče…
Každý den za ní chodím a prosím ať mě nevolá... k jejímu hrobu.

…náhle mě probudilo ťukání na sklo…
Koukal jsem nechápavě na okno "vždyť bydlíme ve druhém patře…"
pak se ťukání ozvalo znovu… ze zrcadla…

Vzbudila mě moje žena, že slyší z obývacího pokoje divné zvuky…
"Možná to jsou zloději…" říká.
Moje žena zemřela rukou zloděje přesně před rokem.

Strašidel se netřeba bát, klidně je zkuste najít, mají rádi, když se hledají…
Podívejte se doleva, doprava, za sebe, pod postel, do skříně, ale nikdy, opravdu nikdy se nedívejte nahoru - nesnáší totiž, když je najdete!

Věřím, že jste se právě podívali nahoru.

Je právě šest hodin a maminka vás volá k večeři. Pomalu se zvednete a jdete do kuchyně, pak slyšíte ze skříně šepot: "Nechoď tam, broučku, já jsem tu a taky jsem to slyšela."

Poslední věc před smrtí kterou jsem viděl byl čas na digitálním budíku: ukazoval 0:42…
Celý spocený jsem se probudil, kouknul na budík, ukazoval 0:41 a dveře od skříně se začaly otevírat.

Prohlížel jsem sám sebe v zrcadle… jak na sebe mrkám.

Pod rouškou tmy se na mě usmívala známá tvář za oknem…
Byl to můj přítel…
Umřel minulý týden…