Snímek scenáristy a režiséra Dicka Maase Fantóm Amsterodamu patří k pro nás značně „exotické" nizozemské produkci. Tento oddechový film slušné úrovně nasvědčuje tomu, že i tvůrci země, jež nepatří k filmovým velmocím, mohou z oblíbených trendů vytěžit maximum, aniž by ztratili tvář. Maces nezapírá obdiv k americkým kolegům (inspirace Čelistmi).

Příběh klasického pátrání po sadistickém vrahovi zneklidňujícím pokojné amsterodamské občany těsně před započetím turistické sezóny, má vše, co patří k svižné, napínavé a patřičně strašidelné detektivce: sympatického policistu, plavovlasou dívku v ohrožení, vtipné dialogy, nápadité honičky i překvapující rozuzlení. Tvůrci filmu neztrácejí nadhled a s chutí využívají žánrových klišé. I naturalistické scény vražd jsou pojednány s nadhledem komiksové podívané. Svým názvem odkazuje snímek k proslulému Fantómu opery (1943; režie Arthur Lubin), jehož děj byl rovněž vázán na určité prostředí, a sám Fantóm je i zde pojat v podobně sentimentálně hororovému tónu.

Tvůrci filmu zasazují děj do uliček Amsterodamu s jejich typickými vodními kanály - grachty, hrajícími ve vyprávění klíčovou roli. Z nich se vynořuje a vzápětí v nich mizí nebezpečný vrah - potápěč, na nich se odehrává dlouhá originální honička na motorových člunech. Maces neopomene využít každé příležitostí k tomu, aby do děje zapojil všemožné tradiční turistické půvaby města, takže jeho film je nejen zábavnou, nekomplikovanou podívanou, ale i pozvánkou k návštěvě metropole, jež je po likvidaci Fantóma připravena přijmout letní hosty.