Zrůdy na samém počátku zvukové éry vyprodukovalo největší z hollywoodských majors, MGM, aby vzápětí sám jeho boss, veliký Louis B. Mayer, nechal zničit originál a toto dílo na celých třicet let odsoudil k zapomnění. Důvod, proč tento film tolik popudil dobové publikum, je stejný jako důvod, proč se v druhé půli 60. let stal kultem – je to nejspíš nejbizarnější film, jaký kdy v Hollywoodu vznikl.

Děj je jednoduchý – slepě zamilovaný trpaslík je ohrožován bezcitnou vysokou blondýnou jménem Cleopatra, které pomáhá dobře rostlý chlapík s uměleckým jménem Hercules. Trpasličího kolegu vyrvou smrti z rukou hamižné ženy jeho zrůdní přátelé, kamarádský klaun a hodná krotitelka lachtana… Příběh je zasazen do prostředí cirkusu s vlastním obludáriem, kde se to hemží lidskými zrůdami (siamská dvojčata, vousatá žena, mikrocefalikové, muž-torzo, muž-kostra a další „omyly přírody“). Avšak nehrají je namaskovaní herci, ale skutečné lidské „zrůdy“. Právě obsazení mělo být zřejmě oním triumfem, který měl novému hororu zajistit úspěch. Režisér do svého bestiáře vybral z několika stovek uchazečů z celých Spojených států zhruba dvacítku, jež v úhrnu vytvořila svého druhu „the best of“ dobové nabídky. V roce 1931 se podobné anomálie sice už nevystavovaly v klecích, byly ale stále poměrně oblíbenou součástí kabaretů, přičemž mnozí z protagonistů měli statut skutečné hvězdy.

V únoru roku 1932 měl film premiéru v Los Angeles a přes příznivé hodnocení vlivné kritičky Louelly Parsonsové si prožil zoufalou dvoutýdenní agonii. I když si v některých městech vedl překvapivě úspěšně, jinde naprosto propadl nebo byl rovnou zakázán. Tod Browning ze Zrůd jednou provždy udělal počin ve filmové historii tak výjimečný, že se ho v následujících desetiletích nikdo ani nepokusil napodobit.