Padesátá léta byla stejně báječná doba. Mimozemšťané ještě navštěvovali Zemi v létajících talířích zavěšených na drátkách, nosili gumové ještěří kostýmy a od jejich světovládných plánů je zvládlo odradit poznání toho pravého amerického způsobu života. Divadelní dramatik a filmový režisér Larry Blamire této půvabné epoše zasvětil většinu své tvorby. K odkazu takových mistrů fušerských mimozemských útoků, jako byli Ed Wood a Roger Corman, se přihlásil už ve své divadelní hře Bride of the Mutant's Tomb (Nevěsta mutantova hrobu), ovšem tu pravou poctu jim složil až ve svých filmech Ztracený kostlivec z Jeskyně rozkladu, Trail of the Screaming Forehead (Stopa křičících čel, 2007) nebo Dark and Stormy Night (Za temné a bouřlivé noci, 2009). Blamire je především mistr absurdní přeplácanosti. Po spadlém meteoru obsahujícím vzácný prvek atmosférium se pídí nejen mladý a zapálený vědec, ale také skupina mimozemšťanů ztroskotavších na naší planetě a konečně i ztracený kostlivec z Jeskyně rozkladu, jenž se chce vrátit mezi živé. Snímek se pase nejen na groteskních situacích, ale především na rozkošně překombinovaných dialozích využívajících dokonale umělý jazyk padesátkových sci-fi filmů. Pokorná pocta patrně nejvíc zahanbujícímu desetiletí historie fantastického žánru je samozřejmě prezentovaná ve speciálním formátu skeletorama (tedy natočená na laciný digitál a posléze převedená do černobílého obrazu) a vytvořená v podobných podmínkách, v jakých Wood a Corman dávali dohromady své klasické tituly (takže kompletně napsaná za pět dní a natočená za deset).