Ke kvalitním adaptacím literárních předloh Stephena Kinga jsou obvykle řazeny ty snímky, jež nějakým způsobem přesahují meze prvoplánově odvyprávěného příběhu s naturalistickým líčením hrůzných výjevů. Tak např. horor s nadpřirozenými prvky Carrie [1976] je zároveň velmi kritickým odsouzením šosácké maloměstské společnosti; drama Stůj při mně [1986] je nostalgickou vzpomínkou na neopakovatelná klukovská přátelství; horor To [1990] je zase psychoanalytickou sondou do nitra několika traumatizovaných outsiderů. Tvůrci hororu Cujo [1983] se poučili klasikou žánru a v příběhu matky, uvězněné v porouchaném automobilu s pětiletým synkem a ohrožované vzteklým bernardýnem, vzdali hold mistru filmového napětí AIfredu Hitchcockovi. Poučený divák zde lehce rozpozná vliv Hitchcockova snímku Ptáci [1963]: určitá podobnost je již v samotné zápletce, v níž proti člověku stojí zástupce "přírodní říše", který se pojednou vymyká zavedenému řádu. Rovněž napětí je tu velmi pozvolně gradováno - od banálního příběhu s milostným trojúhelníkem se děj posouvá k vyvrcholeni pomocí charakteristických "příslibů" budoucího souboje (na konci sekvencí autoři spočinou pohledem nna bernardýnovi, v němž se stupňuje nervozita a podrážděnost). Stěžejní část filmu Cujó - vzteklý pes je pak dramatickým rozvedením slavné Hitchcockovy sekvence, v níž ptáci útočí na ženu, ukrytou v prosklené telefonní budce. - Snímek režiséra Lewise Teagueho se ovšem vyznačuje i možností ambivalentního výkladu. Pes Cujo může být postižen obyčejnou vzteklinou (je na počátku příběhu pokousán netopýrem). Jakýkoliv rozumový výklad je však zpochybňován přítomností iracionálních a hororových motivů (malý Tad se děsí neexistujících příšer ve svém pokoji). Dobromyslný domácí pes se působením infekční nákazy (resp. neznámé síly) mění v typické monstrum: je inteligentní, silný, krvelačný i odpudivý; odzbrojený člověk s ním musí svést boj na život a na smrt. - Spíš než na maskérské efekty a na brutalitu se autoři spolehli na možnosti ryze filmového vyprávění. Cujo, vzteklý pes tak i po více než dvaceti letech od svého vzniku zůstává svěžím a stylově čistým hororem.