V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.

Hodina vlka je časem mezi půlnocí a úsvitem, kdy umírá nejvíce nemocných a rodí se nejvíce dětí. Je to čas, kdy živé v hlubokém spánku pronásledují jejich nejtemnější obavy a noční můry. V tomto čase ožívají duchové a démoni. Tím musí čelit Johan Borg, malíř sužován strachem i tvořivou krizí, který žije na odlehlém ostrově daleko od lidí pouze se svou těhotnou manželkou Almou. Johan se noc co noc vyhýbá spánku, aby utekl před svými vnitřními démony. Během probdělých nocí vypráví ženě zvláštní příběhy, neznámo zda noční můry nebo vzpomínky, a ona jen poslouchá. Jejich tichý život naruší bohémská společnost zchudlého barona von Merkensa, který manželů pozve do svého sídla na druhém konci ostrova. Během této návštěvy bujará společnost konfrontuje Johana s jeho minulostí a noční můry se náhle přeměňují na skutečnost. Režisér Ingmar Bergman natočil existenciální podobenství o strachu, dřímající v každém člověku, jak surreální laděný horor. Fantazie se v něm mísí se skutečností a pohlcuje hrdinů v bezedné propasti jejich vlastního nitra. Americká filmová kritika ocenila režii Ingmara Bergmana a sdružení amerických filmařů National Board of Review udělilo herečce Liv Ullmannová cenu za ztvárnění role Almy Borgovej.