Režisérská dvojice Hélène Cattetová a Bruno Forzani, dosud spolupracující výhradně na krátké metráži, pojala i svůj první celovečerní film de facto povídkovou formou. Jejich Amer bývá přiřazován k žánru giallo filmů - italských kriminálních thrillerů s hororovými a erotickými prvky, jimiž se zejména v sedmdesátých letech proslavili režiséři Dario Argento (Démoni [1985]), Mario Bava či Lucio Fulci Černá kočka [1981]). Snímek ve své podstatě charakteristiku tohoto žánru naplňuje, leč formou sofistikované formální hříčky-odkazu. Tři krátké, takřka bezeslovné příběhy se třemi různě starými ženskými protagonistkami, jež fungují samostatně i jako výseky z odlišných fází života téže hrdinky, film zasazuje do prostředí tajemného starého domu s velkou zahradou a do jeho okolí, zabydluje ho zvláštními postavami a vybavuje předměty se symbolickým potenciálem.

Malá dívka, sotva školačka, prozkoumává vábivě děsivá zákoutí setmělého domu a objevuje jeho zakázaná místa - lůžko s mrtvolou i postel souložících rodičů. Ještě tak trochu dětsky naivní a jakoby zabržděná, leč svou ženskou přitažlivost právě objevující puberťačka využívá nudy při čekání na matku v kadeřnictví k dobrodružství s neznámým mladíkem. Atraktivní žena vystupuje na maloměstském nádraží a nechává se neznámým řidičem odvézt do známého domu, pronásledována a v závěru dopadena zprvu zdánlivě halucinačními vizemi.

Pro poutavou, umně dávkovanou poetiku tohoto filmu je klíčové budování a stupňování napětí, pozvolné překlápění vzrušené každodennosti do jednou psychedelicky hrůzné, jednou smyslné, jednou krvelačné polohy. Cattetová s Forzanim napětí budují a rytmizují zejména střihem a komplexní (nonverbální) zvukovou složkou. Kromě vynikajících hereckých výkonů všech tří protagonistek utváří atmosféru filmu kompozice obrazu a rámování, zoom, barevné masky, ambientní ruchy a zvuky prostředí a výrazné chytlavé melodie. Vysoká míra stylizovanosti snímku v mnohých ohledech brání rozlišení filmové skutečnosti od představ, halucinací a nočních můr. Nabízí-li tedy Amer na tematické rovině jako klíčové motivy význam vidění, tělesnosti a smrtelnosti v lidském životě, jedná se současně o stylově exhibicionistický snímek osobitě prozkoumávající možnosti filmového jazyka. (Lucie Česálková - letní filmová škola)