V italské žánrové kinematografii existuje jen několik málo snímků, které dodržují jednoznačně definovatelnou žánrovou strukturu. Ke kategorii nových nebo specifických žánrů patří také jeden z divácky nejproslulejších filmů Antropofág žánrového experimentátora Joea D’Amata. Tradiční příběh skupinky mladých lidí vydávajících se na opuštěný ostrov inovuje tvůrce zejména neobvyklým prototypickým pojetím lidského monstra a nekonvenční topografií izolovaného prostředí řeckého ostrůvku, jehož jednotlivá místa fungují jako labyrintový prostor pro vraha a jeho oběti. Ve skutečnosti se film natáčel na více lokacích (zejména v Itálii) a byl sestříhán do podoby, aby působil dojmem, že se celý geograficky odehrává v Řecku. Nejednoznačná koncepce monstrózního kanibala, u něhož není zcela jasné, jedná-li se o zmutovaného člověka, osamělého podivína žijícího v ústraní lidské civilizace nebo psychopatického maniaka, staví diváka na pomezí reality a fikce, na jejichž základě se snaží postavu identifikovat. Snímek Antropofág reprezentuje jeden z mála neeroticky koncipovaných žánrových filmů režisérovy tvorby na pomezí 70. a 80. let. Dramatická akce a napětí navozovaná častým užitím ruční kamery a zabíráním postav a předmětů z nezvyklých úhlů, nadhledů a podhledů, představuje jeden z typických a hojně preferovaných postupů autora. Další D’Amatův snímek Rosso sangue (Rudá krev, 1981), který bývá pokládán za pokračování tohoto filmu – ačkoliv na něho dějově vůbec nenavazuje – opět tematizuje odpudivé lidské monstrum v podobě psychicky labilního maniaka, který uprchne z psychiatrického ústavu a vraždí za dlouhé noci v malém městečku. Do jedné z rolí obsadil režisér českou herečku Zoru Ullu Keslerovou (objevila se zde pod pseudonymem Zora Kerova), která v té době často vystupovala v žánrových filmech italských filmařů.