Novozélandská hororová komedie o útoku zmutovaných lidožravých ovcí na malou vesnici bývá ne zcela právem přirovnávána k raným dílům režiséra Petera Jacksona (Braindead [1992]). Celovečerní debut Jonathana Kinga s Jacksonovými opusy spojuje pouze důraz na grotesknost, která je však v Černých ovcích přítomná pouze skrze nezvyklou podobu monster (ani ta však není nijak zvlášť bizarní v porovnání se zmutovanými králíky a kozami ve snímcích Night of the Lepus a Revenge of Billy the Kid). Hrůza a humor tu zůstávají ve vzájemném napětí a nezvrhají se do krvavé komiky útrobních slapsticků jako Bad Taste a Braindead. Kingovo dílo nesměřuje k velkolepě excentrickým komediálním nápadům jako Jacksonovy filmy, ale drží pozice klasického, poctivě zvládnutého „zvířecího“ hororu, který sází na postupnou gradaci napětí a na sympatické postavy. Ovčí mutanti a jejich krvavé útoky jsou trikově brilantně zvládnuté a mistrné zvukové efekty také vyvolávají patřičně zneklidňující odezvu. Podoba monster není vyloženě směšná (humor do snímku dodávají spíše samotní hrdinové, kteří v rámci současného hororu působí výjimečně životně), ale pouze groteskně absurdní. Mistrovství Kingova díla je tedy zcela jiné než u Jacksonových snímků. Jeho podstatou je udržení dvou vzájemně protichůdných emocí – děsu z neznámého a výsměchu absurdnímu.