Americký horor Šílenství (1995) není přímo spojen se jménem nejčtenějšího současného autora hororů Stephena Kinga. Typem příběhu, volbou prostředí, vyprávěcími schématů a koneckonců i jednou z hlavních postav však jeho tvůrci otevřeně upomínají na Kinga jako na svůj hlavní inspirační zdroj. - Pátrání po záhadně zmizelém spisovateli hororových bestsellerů Sutteru Caneovi (Jürgen Prochnow) svěří nakladatel Harglow (Charlton Heston) schopnému pojišťovacímu vyšetřovateli Johnu Trentovi (Sam Neill - Horizont události [1997], Posedlost [1981]). Dychtiví čtenáři se totiž dožadují slíbeného vydání nové Caneovy knihy. Kromě toho však propadají nevysvětlitelným záchvatům paranoidní schizofrenie. Trent spolu se svou průvodkyní Lindou Stylesovou (Julie Carmen - Hrůzná noc 2 [1989]) najde spisovatele v městečku Hobb's End; to však existuje jen v jakémsi paralelním světě, jenž je výtvorem Caneovy fantazie. Jeho hrůzostrašným knihám ovšem věří více lidí než Bibli a svět pekelných příšer se tak stává stále více skutečným. Tím, kdo má Zlu umožnit definitivní získání nadvlády nad zemí, je právě Trent. Tak to totiž Cane napsal ve svém posledním a vrcholném románu… Scenárista Michael De Luca vytvožil poctu a zároveň parodii na Kingovo dílo, kterou renomovaný režisér John Carpenter (Halloween [1978]) obohatil mnoha odkazy na filmy, vytvářející novodobé dějiny žánru (včetně vlastních snímků). Zlo v Šílenství má metafyzický původ a jeho konečnému vítězství nelze zabránit; toto tradiční hororové východisko se však na stavbě příběhu podepsalo absenci takřka jakýchkoliv pravidel, podle nichž by se Zlo řídilo - logika noční můry umožňuje autorům uvádět na scénu celý arzenál zrůdných monster, krvelačných maniaků a tajuplných situací prakticky bez omezení. Carpenter ovšem s bravurou buduje atmosféru tajemství a hrůzy; ačkoliv bohatě využívá možnosti digitální úpravy obrazu, obejde se často s naprostým minimem prostředků (za pozornost stojí vynikající sekvence noční jízdy autem s míjením podivných cyklistů, nebo motiv měsíčního obrazu v hotelové recepci). Spíše než hororem v klasickém smyslu slova je Carpenterův snímek - alespoň podle poučeného diváka - brilantní hrou s žánrovými atributy, doplněnou o notnou dávku černého hmoru.