Enfant terrible japonského filmu a jeden z nejzajímavějších režisérů současnosti Sion Sono ve svém zatím posledním snímku diváka nešetří, nepřipravuje pozvolna na příběh, ale naopak střemhlav ho zavede do děje již během prvních pěti minut. Policejní vyšetřovatelka Kazuko je přivolána k nálezu zohyzděné a rozčtvrcené mrtvoly mladé ženy do části města, která je rájem prostituce a kde se nacházejí domy lásky. Pustí se tedy do vyšetřování vraždy. V další kapitole sledujeme příběh mladé Izumi, jež je provdána za známého spisovatele romantických příběhů, ale jejich vlastní manželství je plné chladu a rutiny. Izumi postupně začne objevovat svou sexualitu a potlačovanou vášeň, která ji zcela pohltí. Ani vyšetřovatelka Kazuko, přestože je vdaná, a navíc matka malé dcery, není vůči lásce a romanci imunní. Stejně jako v předchozích snímcích je pro Siona Sona příběh záminkou k ponoru do lidského nitra, do jeho nejtajnějších a nejskrytějších zákoutí. Tématu snímku odpovídá i jeho vizuální stránka – filmové plátno hýří křiklavými barvami.

Příběh je volně inspirován skutečnou událostí z roku 1997, kdy došlo k vraždě Yasuko Watanabe, která pracovala jako vedoucí ekonomický výzkumník ve firmě TEPCO (Tokyo Electric Power Company) a zároveň po nocích dělala prostitutku ve čtvrti Shibuya v Tokiu.